Jan Cimbura vrací se z vojny domů, do Semic. Sedlák Kovanda potřebuje pacholka, sjedná si právě Jana. Ten přichází a hned se stává oblíbeným. Je to pracant a hlavně umí s koňmi, které má Kovanda hnedle dva. Jednou vidí Cimbura, jak jiný pacholek, Bártík, týrá koně a ihned mu vyčiní. Dokonce nadzvedne i vůz, což vidí služebná Marjánka. Pantáta si na Jana nachystal pastičku, aby si prověřil jeho poctivost, a i v tomto Cimbura obstojí na jedničku. Nepije, nekouří a ani mezi chasu nezajde. Ale do hospody na tancovačku ano. Jen aby se ukázal, že není namyšlený. Zde však dochází k incidentu, mládenci mu objednají sólo a Bártík mu strčí bláznivou Anýžku. Všichni se smějí, ale Cimbura jim hnedle vysvětlí, co a jak. Klidně si to rozdá s půlkou hospody a ještě vytancuje Marjánku. Zbitý Bártík s kamarádem Jurou jdou do jiné hospody, do tajné u žida. Jednou přichází Piksa a prosí, aby pantáta Kovanda vedl Marjánku k oltáři, protože si ji bude Piksa brát. Pantáta tedy svolí, i když má vézti pana radu Miltnera. Místo něj jede Jan. Při cestě jsou ve tmě napadeni, ale Cimbura se nedá. A hned se vsí nese řeč, že pět jich ubil. Cimbura se směje, tvrdí, že ne on, ale koně jsou tomu příčinou. Bártík se opíjí u žida, ale už nejsou peníze. Proto podepisuje židovi úpis. A pije dál. Kovanda nabízí Janovi konec posluhování a spoluúčast u jeho statku. A také bude formanit na vlastní pěst. Bártíkův grunt jde na buben. Vyprávějí si o tom ženské. A prej ten váš tam také kdesi cosi, a už si to ženské hrnou k židovi. Z obchodu a nálevny mu udělají kůlničku na dříví a jsou spokojené. Marjánčin manžel na tom není zdravotně dobře. Povolává Cimburu a chce po něm, aby se mu, až odejde z tohoto světa, staral o jeho rodinu a dětem dělal poručníka. Cimbura souhlasí. A když vynese obě děti z ohně, zůstává u Marjánky natrvalo…